Dobro není samozřejmost, která by se ve společnosti nebo v člověku udržovala sama od sebe. Dobro je křehké, protože může být rozpoznáno, pěstováno a předáváno, ale také přehlíženo, relativizováno, deformováno či docela ztraceno. Tato křehkost dobra představuje jednu ze základních výzev výchovy a vzdělávání. Člověk není hotový, neměnný ani morálně samozřejmý; může se stávat lidským i nelidským, může dobro uskutečňovat, ale také se mu vzdalovat.

Konference otevře otázku, jak v čase nestability, zranitelnosti a společenské fragmentace znovu promýšlet výchovu jako péči o dobro v člověku: o jeho lidství, charakter, svědomí a schopnost jednat odpovědně. Chceme se ptát, jak může pedagogika reagovat na skutečnost, že dobro nelze redukovat na výkon, kompetenci, adaptaci ani osobní preferenci, ale že vyžaduje formaci, vztahy, příklady, ctnosti a odvahu rozlišovat mezi tím, co člověka formuje a co deformuje.

Klíčové otázky konference

•     Jak má výchova pracovat s tím, že dobro není hotová danost, ale křehká možnost - ohrožená nejen vnějšími okolnostmi, ale i vnitřní rozporuplností člověka?
•     Jak kultivovat dobro v člověku v době, která samotný pojem dobra často relativizuje, zpochybňuje nebo redukuje na otázku individuálních preferencí?
•     Jak může škola pečovat o dobro, charakter a lidství tak, aby nebyla pouhou institucí výkonu, adaptace a kompetencí, ale místem, kde se člověk učí být člověkem?
•     Jaký jazyk dnes potřebujeme, chceme-li o dobru, ctnostech, odpovědnosti a lidskosti mluvit přesvědčivě, srozumitelně a bez moralizování?
•     Jakou roli mohou sehrát učitelé, školy a vzdělávací instituce v době, kdy se dobro jeví jako křehké, nejisté a často veřejně zpochybňované?

Registrace