Character talks: 3×30 minut inspirace

Lenka Králová

Co když celý náš způsob výchovy stojí na jediné otázce, kterou si většina z nás nikdy vědomě nepoložila? Rodí se dítě jako bytost, kterou je třeba formovat, nebo jako bytost, jejíž dobro potřebuje být chráněno a rozvíjeno? Na této zdánlivě filozofické otázce možná stojí všechna naše každodenní rozhodnutí – doma i ve škole. Přednáška nabídne propojení respektujícího přístupu, zkušeností z praxe ve Sto skupinách a úvah o tom, jak vzniká charakter, odpovědnost a dobro.

Aleš Pokorný

Dobrodružstvím k dobru

O dobru umíme mluvit. Umíme je definovat, analyzovat i obhajovat. Přesto často selháváme ve chvíli, kdy nás dobro něco stojí. Možná proto, že charakter nevzniká především z vědění, ale ze zkušenosti. Odvaha se rodí až tam, kde je strach. Odpovědnost tam, kde lze něco pokazit. Solidarita tam, kde někdo potřebuje pomoc. Člověk je bytostí schopnou dobra i zla, solidarity i lhostejnosti, odvahy i zbabělosti. Dobrodružná výchova vychází z jednoduchého předpokladu: charakter roste, když člověk překračuje sám sebe ve vztahu k druhým i ke světu. Je to prostředí, ve kterém se otázky dobry naplno prožívají. Můžeme se vůbec stát dobrými bez situací, které nás zkoušejí?

Libor Pospíšil

Pečovat o dobro, nebo dobré pečovat?

Jedna z otázek konference zní, jak pečovat o dobro. Libor má někdy pocit, že hledáme dobro až moc. 

Dlouho byl skautským vedoucím, vařil na táborech a pak zůstal doma se synem na rodičovské. Strávil tak spoustu času s dětmi: u ohně, na pískovištích, u obyčejných večeří, kdy se navenek nic zvláštního nedělo. Většinou to nebyly chvíle velkého konání ani hledání. Jen se vždy snažil být malinko lepší v těch malinkých (běžných a něžných) věcech. Citlivost, kterou u toho našel, si teď nese jako jednu z nejcennějších věcí, které člověk může mít. 

Nepůjde o přednášku odborníka, spíš o povídání člověka, který to zkouší a často neví. Pro učitele, ředitele, rodiče a pro každého, kdo tráví čas s dětmi a občas si není jistý, jestli to dělá dobře.