Michal Klapal představí fenomén svědomí z psychoterapeutické perspektivy se zvláštním důrazem na jeho výchovné a pedagogické souvislosti. Svědomí je zde pojato jako vnitřního mechanismu, který souvisí s poznáváním, hodnocením, rozhodováním a jednáním člověka. Pozornost tedy budeme věnovat formativnímu procesu, v rámci kterého se u jedince utváří autonomní systém hodnot a osobního přesvědčení. Společně nahlédneme jednak na podmínky a možnosti (pře)výchovy svědomí, jednak na její individuální, sociální nebo vztahové limity.
Pohádky dětem nevyprávíme proto, aby věděly o zlu a ošklivosti – ty už znají. Vyprávíme jim je proto, aby měly jasnou představu o tom, jak Jiří porazil draka.“ Proč už tato Chestertonova parafráze není pravdivá? A jaký je skutečný důvod, proč bychom měli číst a vyprávět pohádky? Proč se v kultuře, která věří více algoritmům než příběhům, stávají pohádky radikálním činem?
Výzvou dnešního člověka není nedostatek informací, ale slabá morální představivost. Jak mohou obyčejné klasické pohádky pomoci i dospělým stát se lepší verzí sebe sama? Představíme si pojem morální imaginace a její klíčové místo v rozvoji charakteru.